Příběh - PODÍVEJ, PADÁ HVĚZDA!

Kde bolo, tam bolo, bola jedna škola. Tá škola nebola obyčajná. Bola zázračná. Všetko v nej bolo naopak. Deti prišli do školy o ôsmej večer. Cez prestávku sa učili a cez hodinu večerali.Při hodině přírodovědy se učili o vesmíru a dívali se na noční oblohu. Byla plná hvězd. Najednou paní učitelka Janka vykřikla. " Podívejte se, padá hvězda. Rychle si něco přejte."  Děti si přály: hezkou známku z písemné práce, nové kolo, pejska,.... Ale  Nikolka  si přála koníka Lilien. Toto prianie sa jej splnilo. Nasadla na koníka a odcválala na návštevu ku kamarátke Sabinke. Zastali pred školou a Nikolka zaklopala na dvere 3.A triedy. Ze třídy se ozvalo: " Dále." Nikolka  pomalu otevírala dveře, jako by se bála, co ji uvnitř čeká. Nakoukla do třídy. Paní učitelka Marcela a také všechny děti si ji prohlížely, protože ji neznaly. Ale to  si jí už všimla také Sabinka. " Nikolko, co tu děláš? Jak jsi se sem dostala?" A Nikolka začala vyprávět, co všechno  se jí při cestě přihodilo. V Rimavskej Sobote som nasadla na koníka. Lilien cválal po cestách,preskakoval rieky a potoky, cválal cez lesy, kopce a lúky. Spoločne sme došli do Zvolena, kde sme objavili cukráreň a pochutnali sme si na koláčikoch. Potom sme pokračovali v ceste, ale koník bol po sladkostiach veľmi smädný. Pred nami sa objavila veľká rieka Dunaj, tak sa Lilien napil. Osviežení sme sa dostali až do Bratislavy, kde nás na hrade vítali kráľ a princezné. Tu sme prenocovali a ráno sme sa pobrali ďalej. Cesta trvala celý deň, dostali sme sa až do Brna, no nevedeli sme kadiaľ máme ísť ďalej. Lilien najednou uviděl vlaštovku. " Vlaštovko, jedeme do Loun, ale teď nevíme, kudy se máme vydat dál. Nemohla bys nám poradit? " Vlaštovka se zamyslela a řekla: " Máte štěstí. Zrovna včera jsem přes Louny letěla. Máte ještě dalekou cestu. Teď  se dejte tímhle směrem na Prahu. V Praze u Karlova mostu, který vede přes řeku Vltavu, bydlí moje sestra a ta vám poradí, kudy se máte vydat dál. Lilien poděkoval vlaštovce  a vyrazili na cestu. V polovině cesty začalo pršet. Im to však nevadilo. Koník preskakoval mláky a Nikolka si rozprestrela veľký dáždnik. Dážď padal a padal a klopkal na dáždnik. O chvíľu spoza oblakov vykuklo aj slniečko a na oblohe sa objavila farebná dúha. Lilien zaerdžal, zaklopkal kopytami, rozbehol sa a vyskočil na dúhovú cestičku. Kráčali vysoko v oblakoch a zrazu okolo nich preletela lastovička. "Nejsi ty Nikolka a Lilien?" Ptala se vlaštovka. "Jak víš, že se tak jmenujeme?" A vlaštovka jim vyprávěla, že potkala  svoji kamarádku, která jí řekla, že ji budou hledat. Bylo krásné počasí a tak jim nabídla, že poletí s nimi až do Loun, aby nezabloudili. " No  a tak jsme šťastně dorazili až k vám." Za oknem seděla na parapetu vlaštovka a dívala se, jak děti Nikolku přivítají. Pak jim na rozloučenou  zamávala a odletěla. Děti byly rády, že se Nikolce a Lilienovi podařilo docestovat až k nim. " Nikolko, odpoledne se půjdeme podívat na jedno dětské hřiště, které jsme vám poslali na fotografii ," navrhla Sabinka. A tak si děti celé  odpoledne společně hrály a povídaly. Nikolka pak přenocovala u Sabinky a ráno se s dětmi rozloučila. " A přijeďte se podívat  k nám i vy!" Děti Nikolce zamávaly a přemýšlely, jak by návštěvu uskutečnily. A Sabinka řekla: " Jedeme do školy v přírodě. Možná že večer , až se budeme dívat na oblohu, uvidíme padat hvězdu."